Počátky nejstaršího dochovaného dřevěného kostela na Těšínsku můžeme klást do poloviny 16. století. Vedle archaických architektonických forem o tom svědčí letopočet 1563 na portálku v interiéru a zvon s rokem 1565. V tomto období bylo dominantním vyznáním obyvatel Těšínského knížectví luterství. Období, kdy kostel náležel evangelíkům, připomíná několik hmotných památek dochovaných v interiéru. Evangelickým bohoslužbám byl odňat 23. března 1653 císařskou rekatolizační komisí a předán do správy katolickým farářům ze Stříteže. Dodnes je filiálním chrámem střítežské farnosti. V roce 1781 byla původně samostatě stojící masivní zvonice pokrytá šindelem spojena s kostelní lodí. Až do roku 1882 sloužil hřbitov u kostela k pohřbům katolíků i evangelíků.

Kostel je dřevěnou jednolodní podélnou stavbou s pravoúhle ukončeným presbytářem. Jehlancová zvonice dosahuje výšky 15,6 metrů (s půdorysem 7,9 × 7,9 m). Chrámovou loď (7 × 7,8 m) obíhá krytý ochoz lidově zvaný sobota. Nalezneme ho i kolem presbytáře o rozměrech 5,5 × 5,4 m. K němu přiléhá z evangelijní (levé) strany sakristie (4,3 × 1,9 m). Obdivuhodná je šířka trámů, z kterých byl kostel zhotoven. Místy dosahuje více než půl metru. Trámy byly zhotoveny z podélně půlených jedlí.

Nahlédněme nyní do interiéru kostela Božího Těla, který návštěvníka překvapí množstvím kvalitních a mimořádně cenných hmotných památek a další výzdobou. Zatímco chrámová loď je plochostropá, presbytář je zaklenut dřevěnou valenou klenbou, která má pouze dekorativní účel. Z nejstaršího, tedy luterského období se v interiéru zachoval zmíněný fragment oltáře (dnes umístěn na zpovědnici). Pořídili ho rytíři Jiří Sobek z Kornic a Jiří Neborský z Nebor. Jejich barevné erby a iniciály jsou vymalovány ve spodní části oltáře. Ústředním bodem je obraz s motivem Poslední večeře Páně. Nad obrazem je český nápis: Vezměte a jezte, toto jest tělo mé, které se za vás vydává na odpuštění hříchův, vezměte a pijte, toť jest krev má, která se za vás vylévá na odpuštění hříchův. V horní části oltáře je umístěn barokní nástavec s olejomalbou sv. Šebestiána. V chrámové lodi pod kruchtou zaujme mladší epitaf s ústřední scénou zmrtvýchvstání Krista malovanou temperovými barvami na dřevě. Byl zhotoven zřejmě v Těšíně kolem roku 1620. Náleží neznámé rodině (zřejmě z měštanských či šlechtických luterských kruhů). Z období, kdy kostel náležel evangelíkům, se v interiéru dochovala další mimořádná hmotná památka. Tou je nepřehlédnutelná unikátní kruchta s půdorysem ve tvaru písmene L. Je ozdobena arabeskami. Jejich autorem je podle českého nápisu z roku 1642 Štěpán Sova z Nebor. Výmalba i české nápisy na kruchtě představují velice vzácný doklad chrámové dekorace z období třicetileté války.

Památkami na rekatolizaci Těšínska jsou dřevěné desky s vyobrazením Panny Marie a sv. Jana Evangelisty umístěné ve vítězném oblouku kostela. Tyto malby temperou ze druhé poloviny 17. století jsou dílem neznámého umělce. Z konce téhož století zřejmě pochází malované antipendium (závěsná pokrývka oltářní menzy) umístěné na stěně u bočního vchodu do chrámové lodi. Jedná se o výjev duší v očistcových plamenech. Nad nimi se vznáší andílek s hostií. Připomíná duším odpuštění prostřednictvím eucharistie. Ojedinělou hmotnou památku v rámci regionu představují čtyři rozměrná plátna z první poloviny 18. století mající charakter kolorované kresby. Tři z nich jsou umístěna pod kruchtou (motivy Sedmi svátostí, svaté Trojice a Vzkříšení Páně), třetí v presbytáři (starozákonní příběh Danielovo proroctví babylónskému králi Belšasarovi). Tyto obrazy používali jako didaktické pomůcky při lidových misiích těšínští jezuité Leopold Tempes (1675–1742) a František Streit (1690–1749). Do 18. století je datován rovněž současný hlavní oltář Božího těla a boční oltář Panny Marie na evangelijní (levé) straně. Architektura, sochařská i řezbářská výzdoba obou oltářů jsou kladeny do 40. let 18. století. Hlavnímu oltáři dominuje mladší obraz s výjevem Poslední večeře Páně. Doplňují ho po stranách plastiky svatých Jáchyma a Anny, rodičů Panny Marie. Na mariánském bočním oltáři jsou umístěny barokní plastiky sv. Apoleny a sv. Heleny. Z chrámového mobiliáře si dále zaslouží pozornost ještě barokní kazatelna, dřevěná křtitelnice či mladší obrazy 14 zastavení křížové cesty s polskými nápisy.

V letech 2011–2012 prošel gutský kostel náročnou rekonstrukcí. Předmětem stavebních prací byla především oprava střechy a krovu. Došlo k úplné výměně krytiny – dřevěného šindele a rovněž valné části prohnilých krovů. Zvonice byla úplně rozebrána, byly zhotoveny nové dubové základy a nové části věže (celkem 70%). Na věž byl namísto dosavadního nerezového kříže z roku 1985 zhotoven nový, kovaný kříž. Do měděné koule pod křížem bylo v březnu 2012 vloženo poselství a památky pro další generace: kopie původních dopisů z roku 1877 a 1985, mince z minulého nálezu a několik současných platidel. Dále zde byla vložena nová písemná poselství a noviny v českém a polském jazyce. V rámci opravy kolem kostela byla zhotovena kanalizace. Její dosavadní absence zapříčila važné poškození chrámu. Areál hřbitova dostal nové dřevěné oplocení (namísto původního pletiva). Okolí kostela bylo doplněno o stojany na jízdní kola a informační tabulí. Byl rovněž pořízen audioprůvodce, webová prezentace s možností elektronické rezervace návštěv kostela a puzzle pro děti. Jako partner projektu se výrazně finančně podílelo rovněž město Třinec, které přispělo na pořízení nového ventilátoru pro varhany, osvětlení věže kostela a výměnu rozvodové skříně v sakristii. Veškeré aktivity by se rovněž neobešly bez finanční podpory farníků z Gutů a věřících farností Střítež a Ropice. Díky tomu byl podtržen význam jedinečné památky Těšínska a její zachování pro další generace.

Římskokatolická farnost Střítež A.D. 2012